Historie

Vznik současného spotřebního družstva je datován ke dni 17. 10. 1957. K tomuto dni byla zapsána do tehdejšího podnikového rejstříku jako Jednota, lidové spotřební družstvo v Semilech. Pokud bychom měli vysledovat počátky existence právních předchůdců, bylo by možno bez nadsázky hovořit o historii stoleté, kterýmžto faktem se v současnosti může pochlubit jen málokdo. V okrese totiž do 50. let existovala spousta spotřebních družstev a mimochodem v tehdejší samostatné obci Hrabačov jedno takové družstvo fungovalo.

Padesátá léta přinesla do původní filosofie družstev - svépomocných korporací - budovatelskou úlohu. Zákon č. 53/1954 Sb. úvodem stanovil, že lidová družstva kromě hospodářské činnosti svou politicko kulturní prací napomáhají budování socialismu. Pracující se dále mohli sdružovat do lidových družstev, ale pouze se souhlasem ústřední svazu. Jakákoliv samostatnost byla tedy tatam, zvláště když do všeho navíc mluvila strana.

Druhá polovina padesátých let je pak charakterizována slučováním malých Jednot. K 1. 1. 1957 tedy zaniká bez likvidaci již zmíněná Jednota Hrabačov, když byla sloučena s dalšími vesnickými Jednotami do Jednoty, lidového spotřebního družstva Vysoké nad Jizerou. Akční rádius Jednot měl kopírovat správní hranice okresů. Do konce padesátých let tedy zbyly v okolí tři Jednoty, a to v Semilech, Turnově a pro okres Jilemnice se sídlem v Horní Sytové - původní Jednota Vysoké nad Jizerou.

S novým správním členěním republiky k 1. 7. 1960 byl vytvořen i model jedné Jednoty pro každý okres se sídlem v okresním městě. Jednota, LSD v Turnově a Jednota LSD pro okres Jilemnice zanikají bez likvidace sloučením s Jednotou LSD v Semilech. Snad dislokační problémy způsobily, že Jednota LSD v Semilech přesídlila k 30. 6. 1960 do Jilemnici a zde už její faktické sídlo zůstalo dodnes.

Přelom 50. a 60 let je poznamenán socializací venkovských provozoven. Co Jednota měla v nájmu a na co ukázala, to dostala na základě tehdejší právní úpravy rozhodnutím ONV Semily do vlastnictví.

Jednoty, lidová spotřební družstva měly v popisu práce zajistit zásobování venkova. Jedinou konkurencí ve městech byl podnik Pramen.

V roce 1974 je v družstvu dovršena normalizace poměrů. Prvořadý ohled je brán na příkazy strany, Krajského a Ústředního výboru svazu spotřebních družstev, atd. Občas je věnována pozornost i obchodu. V družstvu existuje několik brigád socialistické práce, dvě komplexní racionalizační brigády, organizují se závazková hnutí, vedoucí prodejen a hospod jsou špehováni, zda si nežijí na vysoké noze, atd. atd.

V 70. a 80. letech Jednota se stává poměrně rozsáhlým podnikem a má více jak 800 zaměstnanců. V akcích "Z" se budují na vesnicích prodejny, někdy monstrózní, které pak Jednota musí od národních výborů kupovat a často si brát i z tohoto důvodu úvěry. Jednota provozuje i velkoobchodní sklad, ke kterému je i přístup po vlastní vlečce.

Konec 80. let a 90. léta nejsou Jednotě nakloněna. Nastává doba restitucí a Jednota vrací co počátkem 60. let získala. Úroky z úvěrů rapidně stoupají a do doby transformace je ze zákona blokován majetek. Nelze se tak zbavit neefektivních provozoven, které by v počátcích privatizace někteří nadšenci ještě koupili. Snahy věnovat se novým aktivitám např. pekařství, rozšíření provozoven do jiných okresů apod. většinou končí nezdarem. Jednota se není schopna vymanit z vlivu bank a na počátku tohoto století již ve světlejší zítřky téměř nikdo nevěří.